Podle posledního odhadu Populační referenční kanceláře (PRB) se na planetě Zemi narodilo během posledních zhruba 200 tisíc let asi 117 miliard lidí. Nepředstavitelné číslo! Zrovna tak se naší fantazii vymyká představa rodokmenu – grafu, do kterého by se všichni tito členové lidského rodu vměstnali.
Každý je jedinečný
Dobře si však dokážeme představit, že každý v minulosti narozený člověk měl svůj osud. Svůj specifický životní úděl. Někdo žil sotva pár minut. Někdo dosáhl kmetského věku. Jako francouzská rekordmanka Jeanne Calmentová, která se stala ve svých 122 letech nejstarším hodnověrně doloženým člověkem v historii lidstva. Něčí život byl z větší části šťastný, něčí převážně strastiplný. Ať už ale člověk prožil nebo prožije jakýkoli a jakkoli dlouhý život, jeho životní cesta byla a bude originální; osud jednoho člověka je vždy nezaměnitelný s osudem druhého. Ne snad v obecné rovině, ale v detailech.
Žádný detail už nikdy nezjistíme o více než 99% předků žijících před rokem 1650. Navždy budou bezejmenní. Bez tváře. Bez identity. Nezahlédneme střípky z jejich životů, které by nám přiblížily jejich lidskou svébytnost. Zůstanou nezřetelnou lidskou masou, o níž odborná literatura píše souhrnně jako o lidech paleolitu, neolitu, Slovanech, lidech středověku ap. Jedinečná individualita každého člověka z těchto časů je ale nezvratně nepoznatelná.
Naši předkové – v DNA a písemných pramenech
Jedinou a nanejvýš podstatnou informaci, kterou nám tito předkové zanechali, najdeme přímo v naší DNA. Dnes už to víme, a proto genetická genealogie zažívá takový boom. Odhalí totiž zájemcům, kde jejich předkové žili v dobách, kam už písemné prameny nesahají. Při troše štěstí vás může toto „biologické“ bádání spojit s vašimi příbuznými žijícími na druhé straně zeměkoule.
Lidé nepřestávají pátrat ani v nedávné, písemnými prameny podložené historii. Ve světle dvou set tisíc let, kdy člověk moderního typu obývá planetu, je období let 1600 až 1900 sice nepatrný časový úsek, ovšem úsek nám nejbližší. Cítíme, že jsme v něm relativně čerstvě zakořeněni. A tak neustále podléháme chuti nořit se do uplynulých staletí a navracet identitu svým předkům, abychom při tom zažívali radost z poznání vzdálených blízkých. Díky kterým tu jsme.