Rodokmen
Rodokmen. Osm písmen, kolem kterých se točí tolik knih, článků, webových stránek, televizních pořadů. A našich myšlenek. V hlavách nám cirkulují slova rodokmen, rozrod, vývod, agnát, kognát. Vizuální představy grafů a malovaných stromů rodu, kronik. Data narození, křtů, svateb, úmrtí. Názvy farností, panství, hejtmanství. Stránky matrik, pozemkových knih, popsaných kurentním písmem…
Na co nezapomenout
Když se na cestu za poznáním předků vydáme, užíváme si radost z každého jména a data, které nám v rodokmenu přibude. Ale někdy skoro zapomeneme, že za položkami v genealogickém diagramu jsou konkrétní lidé. Živoucí osobnosti, které ve své přítomnosti a ve svých životních souřadnicích chodili po stejné planetě, po které teď chodíme my, a chovali ve svých tělech obdobnou genetickou informaci, která teď spoluvytváří nás. Žili své jedinečné životy, jak nejlépe dokázali. Stejně jako my.
Těšil by naše předky takový zájem?
Kolik z nich asi napadlo, že se o ně za několik staletí budeme zajímat? A těšil by je tento zájem? Lidská povaha se za tak krátkou dobu neproměnila natolik, abychom odpověď neznali. Většinu by zájem těšil. Mnozí by byli užaslí, překvapení. A samozřejmě by se našlo několik takových, kteří by chtěli mít svůj klid a pozornosti svých příbuzných z 21. století by se stranili.
Jistě by ale naši předkové byli rádi, abychom je brali takoví, jací byli. Abychom na ně neměli příliš vysoké nároky a mermomocí po nich nechtěli šlechtický původ a četné majetky. Abychom respektovali, že své životy prožili právě tak, jak je prožili.
Tyto stránky tvoříme s respektem k našim předkům. A také k lidem, kteří nám o nich zanechali písemná svědectví. Blog koncipujeme jako rozšiřující genealogické pole stránek AveGenus, pole, na kterém si nějakou zajímavost může vykopat každý, jak zájemce o vytvoření rodokmenu, tak kdokoli jiný.